Nejdřív si ujasníme jednu věc.
Jsem chlap. Pořádnej chlapák. Co nevymyslím, utáhnu silou. Co nejde silou, jde ještě větší. A co nejde ještě větší, nejde vůbec. Pokud mi ovšem neřekneš, že na to nemám. Potom se totiž objeví ještě třetí stupeň síly. Je to jako motor, do kterýho se leje ješitnost. Servanej, od potu a oleje. Dokážu cokoliv.
Třeba teď tu sedím a poslouchám The Beach Boys.
Když totiž zrovna nemám v ruce kladivo, poslouchám Beach Boys. Kouknu se i na Titanic, i když se mi ježí testosteron a předstírám, že mě na tom zajímaj jen ty lidi padající do ledový vody.
Chlapi totiž nemají vždycky v ruce kladivo. Občas přijdou s kytkou a někdy drží v ruce malýho brouka a jako pětiletý děcka se rozplývají, jak je krásnej.
A v krizových situacích, když je motor na ješitnost zaseklej, dojde olej nebo prostě máme krámy, známe i slova jako je láska. Dokonce je umíme používat. A i když se vždycky nervózně rozhlížím, jestli mě někdo nemůže slyšet, občas ho říkám i nahlas.
Jestli je totiž něco láska, pak je chlapská.
Je to neskutečná dřina, tahle láska. Stojí to hrozně moc obětí.
Kvůli lásce obětuju všechno. Když je ti blbě, nepůjdu na párty a budu s tebou doma. Protože tě miluju. Přestanu si zpívat ve sprše. Opustím třicetkrát komfortní zónu, abych ti podal kapesník, šel někam s tvýma kámoškama, i když mám zrovna asociální období, nebo se s tebou koukal na Dívku ve vlaku a počkal až na úplnej konec, abych řekl, že to byla ztráta času.
Každej má občas ty chvíle, kdy pochybuje. Neví. Tápe. Přemejšlí. Myslím dopředu. Vezmi si, kolik času potřebuješ, protože z dlouhodobýho hlediska obětuju dva měsíce čekáním, abys byla pak nafurt v cajku. Potřebuješ rok? Vem si rok, já ho nepotřebuju, mám jich snad ještě dost. Není to ani trochu nechlapský, když řeknu, že mi ten jeden rok za těch dalších padesát s tebou stojí. Naopak. Je to drsný. Je to jako skočit na granát. Jenom pak neumřu. A nic nevybouchne. A nebudu v novinách. Není to ani trochu jako skočit na granát. Ale je to chlapský.
Romeo vypil podělanej jed, aby byl s Julií. V jednu chvíli stojí pod jejím balkonem celej nadrženej jenom z toho, že jí jednou viděl. A o pár dní pozdějc se svíjí v příšerných křečích, protože si myslí, že je Julča mrtvá.
Nebudu kvůli tobě pít jed. Ale pod ten balkon si klidně stoupnu. Budu řvát na celou ulici, že stojím o tvou lásku. A klidně si místo kladiva s sebou vezmu kytku. A nebude to život, bude to moje hrdost, co obětuju. Už jsem to dělal, vím, jaký to je.
Když máš pocit, že musíš obětovat moc ze sebe na to, abys mě mohla milovat, může to znamenat jen jednu věc. Nemiluješ mě. Nemusíš pít jed. Nemusíš stát pod mým balkonem. Stejně bych tě neslyšel, je to vysoko. Nemusíš skákat na granát. Stačilo by opustit komfortní zónu. Stačilo by počkat. Jestli je to pro tebe moc, nezasloužíš si mojí hrdost.