Bojujeme. Bojujeme za věci, který nemáme.
Kolik stojí prsten, kterej už nosíš na ruce? Jakou cenu má jídlo ve tvým žaludku? Co bys dal za společnost, když jsi obklopenej lidmi?
Bojujeme. Jakmile je něco naše, ztrácí to cenu.
Máš rýmu. Stojím vedle tebe a nemám větší cenu než kapesník, co mám v kapse. Protože ty ho chceš. Potřebuješ ho.
Mě nepotřebuješ. Mě máš.
Je to o potřebách. Potřebuješ jídlo, když jíš? Potřebuješ svobodu, když si můžeš dělat, co se ti zlíbí? Potřebuješ mě, když jsem celej život po tvým boku? Nejsme o nic vyspělejší než kočka, která škemrá pod stolem o trochu toho kuřete, kterým se cpeš, přestože jsi jí ho už desetkrát hodil na zem.
Bojujeme.
Je to nekončnej turnaj. Každý další kolo vyhrává ten, kdo posledně prohrál. Protože má, o co bojovat. Přetahujeme se navzájem o jeden pohár, i když jich doma máme všichni stovky. A nebudou pro nás mít cenu, dokud o ně nezačne bojovat někdo další a nesebere je.
Bojujeme. A nemá to cenu.
Tak tě konečně mám. A co teď s tebou? Hodím si tě mezi těch dalších devadesát devět pohárů – připomínek bojů, který jsem už vyhrál. Když bojuješ, točíš se směrem k tomu, o co bojuješ. Ale za zády přitom necháváš haldu věcí a lidí, starých vyhraných pohárů.
Otoč se a bojuj. Nebojuj o to, co nemáš. Bojuj o to, co máš. Protože co není tvoje, to ti nikdo nesebere.